Ječné zrno s Nikol

7. června 2016 v 21:13 | Nikol Grooving |  ←My world→
Všechno to začalo v autobuse na cestě do Řecka. Podle učitelů se prostě NEMOHLA vypnout klimatizace, a tak se mi po noci strávené v tomhle hromadném prostředku udělalo ječné zrno. Pecka. Já v zahraničí, mastička doma, protože jsem zapomněla, jakou mám vždycky smůlu a jak se mi dovolená často zkomplikuje, a oko řvalo bolestí a vypadala jsem jako týraná žena s monoklem. Říkala jsem si - klid, většinou to do týdne zmizelo. Učitelka vyhrabala z lékárničky poslední gram framikoinu, jehož datum spotřeby skončilo dřív, než jsem se narodila a já s ní zacházela jako s pokladem a užívala jej velice šetrně. Oko samozřejmě přes den trochu odpuchlo, ale ráno jsem se probudila s 2x větším otokem. Samozřejmě někteří méně inteligentní puberťáci ze zájezdu by se mě hnusili, přesedávali si do uliček jen aby neseděli vedle mě, nadávali mi, že mám lepru, ale má drahá skupina spolužaček (byly jsme banda 7 vysmátých bab na zadních sedačkách) mě pojmenovaly dobře myšlenou přezdívkou "pirát". Kvůli černému šátku, který jsem nosila přes oko, takže se díky vedrům v Řecku hezky nahřál a fungoval jako teplý obklad, tudíž se oko den ode dne lepšilo. Zájezd spočíval v tom, že jsme túrovali přes Řecko, z tama trajektem do Itálie a nazpátek do rodné země matičky české. Tudíž jsme strávili spoustu čase v buse a jen velice málo v hotelech. Článek s fotkami přidám později, mám spoustu zážitků :).


 

Fotoprojekt - Indiánky

25. května 2016 v 10:25 | Nikol Grooving |  ←Fotím→
Byl konec srpna, a napsaly mi dvě děvčata, zda bych je nemohla cvaknout, protože jim z ničeho nic vypadla fotografka. Že mají vše nachystané a potřebují jen fotografa. Téma se mi líbilo a také to, že jsem nemusela zařizovat nic kolem. S chutí jsem návrh přijala a za dva dny se jelo fotit.

Btw. pokud si pamatujete projekt 100 happy days, není to tak, že bych jej nedokončila, ale nahrávání fotek na blog.cz jde nějak těžce, a pokud si chcete zbytek prohlédnout, můžete mkrnout ZDE.

Co vše mě naučila umělecká škola

23. května 2016 v 20:39 | Nikol Grooving |  ←Úvahy→
Však tam celý den jen kreslíte, to je na pohodu škola, že?

Máš ty vůbec nějaké uplatnění? Kreslením se neuživíš.

Vy se tam i normálně učíte?

A češtinu tam taky máte?
Kolikrát si říkám, kde lidi vzali takové předsudky. Možná je to tím, že nechápou dnešní moderní umění a myslí si, že my děláme to samé. Jen pár flekanců a čmáranců a hotovo, navíc přece takových lidí je dost a kdo jsi, že by si od tebe něco někdy koupil. Již zmíněné otázky se opakují i přes to, když vysvětlím, že nestuduji kresbu ani malbu, ale multimédia, a i kdybych studovala kresbu a malbu, je to řemeslo jakékoliv jiné, které se dá využít ve spoustě odvětví. Jako restaurátor, illustrátor knih, grafický designér, návrhář různých kostýmů a postav - do her, animovaných filmů. A když už jsme u toho, pokud se přiučí, animace je takový možnost, kde se realizovat. Samozřejmě to je vždy o tom, jak je člověk šikovný, jako všude jinde. Tak, můžeme pokračovat.
 


Jak jsem si pomalovala pokoj

25. února 2016 v 8:59 | Nikol Grooving |  ←Kresby a malby→
Měla jsem po klauzurách, a pyšná na svých 15 bodů z obalu na bylinky a 13 z kresby, jsem se s chutí, plně motivovaná, vrhla na dlouho plánovanou rekonstrukci pokoje. Zbyla mi barva z akce, kdy jsem se rozhodla sesadit z trůnu okoukanou žlutou a oranžovou barvu, které nám všem v rodině cpe má máma, protože žlutá a oranžová je přece veselá a sluníčková. Já ji už měla plné zuby a rozhodla si ze svého pokoje udělat modré království. To jsem uskutečnila s pomocí pana S. na konci prázdin. O Vánočních prázdninách a hodinových spekulací a otravováním mého okolí debatami, co si na tu zbylou stěnu mám naplácat, jsem dospěla k závěru, že moře. A tak jsem se do toho pustila.

Samozřejmě jsem opět zapomněla fotit průběh práce.

Etudy z autobusu

25. ledna 2016 v 20:56 | Nikol Grooving |  ←My world→
Za ta léta, co dojíždím do školy 50 minut autobusem, jsem prožila ledaccos. Od propíchlé pneumatiky přes konflikt řidiče s cestujícím až po únos autobusu. Člověk si řekne, že hromadná doprava je nepohodlná, nudná a příšerná, ale řeknu vám, hromadná doprava je všechno jen ne nudná. Jezdím pravidelným spojem už 2 a půl roku (toto letí) a není týdne, kdybych se ráno nenasrala, a to ještě v polospánku. Jelikož vstávám v 5:30 nekřesťanského času, tak tu hodinku dospávám v autobuse.


Další články


Kam dál