Povídka na téma

12. října 2015 v 21:43 | Nikol Grooving |  ←Úvahy→
Znám jednu holku. Srdcem i duší je literární romantičkou a od mala sní o spřízněné duši. Nikdy nebyla škodolibá, ani zlá, svět viděla až příliš růžově a nechěla uvěřit, že lidi dokážou být zlí. Bezmezně a naivně všem věřila, že jsou stejně tak duševně čistí jako ona. V přátelství stále nemohla najít žádnou onu kamarádku, aniž by ji ve finále nepodrazila nohy. A tak bloudila dál a dál širým světem, až dospěla do věku, kdy potkala chlapa. A to byl teprve masakr.


Nebyla moc znalá, a stále ještě nevyrostla z puberty. První lásky byly poklidné, ta větší už moc ne. Trochua křiku, trocha hádek, trocha ponížení, a stačilo. To věděla už ona sama. Když ale byla zvyklá na tu přítomnost někoho, komu se může vždy svěřit, byl to problém, náhle byla sama. Sama samotinka mezi tisíci lidmi v jejím rodném městě. Fyzicky kolem sebe měla spoustu lidí, ale psychicky nikoho. Jen svou mysl a vnitřní hlas. Občas se svěřila i mě. Její touha po někom blízkém neutichala, a ani nespočetná spálení ji nezastavila. Chtěla porozumění a city. Nic jiného. Jakoby osud proti všemu zakročil, chtěl, aby byla sama, stále jen samé zklamání a zklamání. Cítila se potupně, bezcenně, nezajímavě. Byla jen hmotou. Hmotou bez tvaru. S čím se mi svěřila, je ta bolest uvnitř. To, jak si někdo dovolil s ní zacházet jako s hračkou, ukončit všechno bez vysvětlení, ze dne na den. Byla vyměněná za ženu, která byla jejím opakem. Nikdo s ní nejednal s citem. Vše na rovinu, tvrdě, bez emocí. Ten šok, ta bolest a bezmoc. Je mi ji líto, nechtěla bych si to zažít. Nezasloužila si to. Na takovou špínu je to až moc čistá duše. A nechávat si onu potupu připomnat skoro každý den, taky není žádná sláva.

Zdálo se to nekonečné, ztratila víru, důveru v lidi a naivitu. Z romantismu se přehoupla do realismu, její slova byla nahrazena sarkasmy. Byla jsem poblíž, když se takhle měnila, a skoro jsem tomu nemohla uvěřit. Z oné jemné dívky se stala drzá, provokativní dívka, co má vše na háku. Ráda se hádá a všechny přesvědčuje o své pravdě. Ke všmu má rýpavý komentář. Tohle byla ale jen póza. Póza před veřejností, aby ji nemohli ještě více ublížit. Uvnitř to stále byla zranitelná, citlivá duše. Stále měla na ději, že nezištná láska stále existuje. Viděla ji kolem sebe. Ale nikdy nebyla tak blízko, aby se ji dotkla. Byla jako pertpetum mobile, lásku nepřijímala skoro žádnou, ale i přesto ze sebe vydávala tolik něhy a citu. Jen to nikdo neviděl.

Po pár dalších spáleninách do vzdala. Vzdala se naděje. A pak přišel on. Měla strach, ale zájem zároveň. Zdál se býti milý, plachý. Pamatuji si, jak mi o něm vykládala. "Tak jednou mi píše, jak se mám, co dělám, a jak jsem vytížená, ale nikam mě nepozve. Po měsíci se na další 4 odmlčel a nechtěla jsem se mu vnucovat. Tak jsem na něj zapomněla."
V oné odmlce se prý o její srdce ucházelo pár mladíků, jejich záměry byly podobné jako těch ostatních. Vykašlala se na ně. Po 4 měsících se s oním klukem potkala na jedné akci. Nebyla to diskotéka ani tak. Seznámili se pořádně, a naživo. Její jiskru v očích, když ho popisovala, si stále vybavuju. Sedl ji a ona si přála alespoň přátelství. Kvůli němu odmítla jednoho chudáka. Nechtěla mít žádné pletky, když na mysli měla skoro jen ho. Byla nadšená z toho, že s ní chce chodit ven, i když jako kamarád, tak z vlastní iniciativy. A pak přišel den, kdy se odhodlal k dalšímu kroku.

Pak už jsme se mo nebavily. Nedávno mi říkala, jak je šťastná. Našla svou jistotu, lásku. Našla svůj ideál, a nemusí v ničem dělat ústupky. Váží si každé charakteristické věci na něm. To, jak se o ni stará, jak ji připravuje s láskou jídlo a jak ji chrání, když se dívají na horor. Vyprávěla mi spoustu hezkých věcí, které když bych sem napsala, tak by to zavánělo romantickou telenovelou. Ovšem že mají občas menší krizi, ale vždy ji dokázali vyřešit a přestát to. Protože si cení sami sebe navzájem. Protože jim je spolu dobře, a protože se našli dva nezištní lidi, kteří jsou od sebe tak odlišní, až jsou v podstatě úplně stejní a dokonale se doplňují.

Přeju ji to, aby byla nadále tak šťastná a už nikdy si nemusela léčit puchýře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Zaujal tě můj blog?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama