Střepiny

11. října 2015 v 21:16 | Nikol Grooving |  ←Úvahy→
I když se mi to stává docela pravidelně, stejně mě vždy zarazí, že někdo nepochopí můj sarkastický pokus o vtip a žije v domění, že takovou blbost myslím vážně. Ne, opravdu, živoucím důkazem je toho článek o tetě Irmě, který se záhadným způsobem stal celebritkou. Řeší se jeho kontroverznost, což mě překvapuje vzhledem k tomu, že zde jsou odkazy o článcích s ryze sexuální tématikou a až moc upřímnými nadpisy. Hold jiná ves, jiný pes. Odjakživa jsem neměla problém říct, co si myslím, na plná ústa, ne vždy to bylo vhodné, ale článek o tetě Irmě alespoň posloužil jako diskuzní fórum, kde jsme si mohly my 70% ženy postěžovat na svůj tvdý úděl.


Proto by si muži, kteří umí zacházeti s ženou v úplně každém období, zasloužili zlatý metál. Pro jeho oči, které se na vás smutně koukají, a neví, jak vám pomoci, byste si nejradši vyrvaly břicho z těla, aby vás už nic nebolelo a on se nemusel tak beznadějně tvářit. Chtěly byste zahodit tu závrať, pocit na zvracení, husí kůži a celkovou nevolnost za hlavu. Ale vono to nejde. Bohužel.

Nevolností již však bylo dost. Přemýšlela jsem nad školstvím a usoudila, že duševní a fyzické zdraví je důležitější než výborný prospěch (pokud tedy nejste na škole, kde za samé jedničky dostanete stipendium). To já bohužel nejsem, za výborný prospěch nedostanu ani půlku slova, gratulace od třídního jsou stejně cynické jako když gratuluje žákyni, jenž propadla. Na základce jsem aspoň dostala kousek papíru od ředitele, rádoby pochvalu, a ještě mě vyhlásili v rozhlase. Proto jsem se rozhodla šetřit stresem ze školy. Stejně je to všem úplně u bradavky. Mně od teď taky. Nebudu se doprošovat přízně učitelů tím, že s ními posedím v hospodě, abych si s nimi mohla potykat. Já si radši po škole pospím v autobuse, přečtu dobrou knížku a k tomu si dám kakao, než se někde zpít do němoty a potom o tom vykládat své kámošce učitelce v hodině. Na tohle mám asi moc velkou hrdost. Přijde mi to stejné, jako když se holky vysvlékají, aby zaujaly kluky.

Navrhovala bych nějaké všeobecné psychologické testy pro učitele, protože polovina, co znám, jsou psychopatičtí šílenci, kteří podle všeho nenávidí děti, nenávidí je učit a nenávidí, když nestíhají jejich rychlé tempo. Pak to někteří nezvládají, nejsu schopni dodat testy v termínu, takže výsledná známka je v podstatě překvápko na výzo. Naopak tu je druhý extrém, co na nás chrlí jeden papír s materiálem za druhým, v plamenné hrůze na nás křičí, že nestíháme, že nemáme šanci odmaturovat a kdokoliv někdo něco namítne, setře ho jeho prospěchem. Když už pomine vaše hysterie z toho, že od učitele asi vůbec nic nepochopíte, začnete se smát.

Čím starší jsem, tím více si připadám, že dýchám omamné plyny. Přijde mi vtipná každá situace. Směji se hlavně v nevhodných chvílích. To jsem se jednou půl hodiny smála u nedělního oběda s panem S a jeho rodinou, a nemohla přestat. Nevěřícně na mě zírali, jestli si jako dělám srandu a proč se tak moc směju. Nedokázala jsem ze sebe kromě smíchu vyloudit nic jiného, než občasné chrochnutí, jež bylo pokusem o vysvětlení, proč se tak tlemím a na co jsem si vzpomněla. Takových situacích je povícero. Odivuji pana S, že moje trapasy bere s nadhledem a směje se tomu všemu se mnou.

Nedávno jsme se dívali na horor Insidious. Upřímně, nemám ráda horory, a sama bych do toho nešla, protože jsem až moc vděčný divák a vystraší mě úplně všechno. Během celého filmu jsem se schovávala pod rukou pana S, lekala se a křičela, v nejhorších momentech se otočila k něma, zabořila se do jeho hrudi a křičela, ať už to přestane a ať už se to konečně uklidní. Na konci jsme na ulehčení shledali, že to byla úplná cypina a přečetli si recenze na čsfd. Astrální cestování je však vážná věc, asi stejně jako paní v plynové masce.

No co, aspoň se nikdo nenudí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

*..KLikni prosím..*

!_**_ClicK_**_!

Komentáře

1 May May | Web | 12. října 2015 v 22:04 | Reagovat

Během čtení mě napadlo víc věcí co k tomu říct, ale vzhledem k večerní vyčerpanosti jsem to nějak pustil z krátkodobý paměti.
A jediný co mi utkvělo v hlavě je ta bradavka. Ahahah..

2 Thalia Thalia | Web | 14. října 2015 v 19:25 | Reagovat

No není nad chápajícího a trpělivého přítele, my náladoví o tom víme své... :) čest těm chlapům

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama