Umělectvo

23. října 2015 v 17:18 | Nikol Grooving |  ←My world→
Včera se konal náš všude okolo profláklý umprumácký večůrek. Čtvrťáci si přichystáli výborné téma a vůbec ne chaotickou scénku na začátek pařby. Pětkrát ročně se město, kde studuji, stává domovem něco přes stovky magorů, kteří se převlečou na dané téma. A jak už to bývá, jak už se traduje, umělci jsou bohémové a žijí vášnivý život obklopení kouřem, alkoholem a někdy i něčím dalším. V tom případě zde asi nepatřím. Ale na místním gymplu ty další věci frčí mnohem více než u nás. Jak říkal můj taneční partner z gymplu "Já myslel, že když jsi z umprumky, tak budeš mít zelené vlasy".


Já, zatrpělý nekuřák a odpůrce různých drog, milovník pohodlí domova a lehké tašky, jsem ve čtvrtek ráno tahala těžký batoh narvaný jídlem a kostýmem na večůrek, noťas přes jedno rameno a spacák přes druhé, v bolestivé amonii na autobusák. Školní den byl každý jako jiný a večer jsme se už převlečení sešli celý náš obor v jedné kavárně. Oni něco popili, já si dala toust (jako vždycky s jídlem v ruce) a potom se šlo do Billy na ruma. Pět, nebo šest lidí, už si to moc nepamatuju, jsme se složili na jednu flašku a kofolu. V dobré náladě a těšící se na večůrek jsme v dobrém rozpoložení málem zapomněli na ruma a koupili jen kofolu. Po nákupu jsme se odklidili do parku blízko klubu, kde se měl večůrek konat. Flaška kolovala a s každým kolečkem se zamotal další jazyk. V půlce láhvi spolužák vytáhl dvoulitrovku vína, která během následujícího večero skončila v něm, a on po 2 tancích a francouzácích se všelijakýma slečnama zmizel na záchod, z kama ho chudáka oblutého tahala jeho spolubydlící na jejich privát.

V dobré náladě jsem se vrhla na parket, ignorovala všude zamilované a cicmající se lidi a tančila jako o duši. A teď přichází střípky.

1. Tancuji, v klubu, blikají světla a lidi se kroutí v podivných kreacích a já ještě v divnější, nekollikrát padám na s kamarádkou na zadek a vesele se tomu smějeme, hlídám si, abych neztratila telefon v náprsní kapse mých montérek, mám lehké ruce, končetiny, ani pády mě nebolí. Ale zítra budou.


2. Vyčerpaná jsem došla z parketu do vedlejší místnosti s barem, propojenou velkými skleněnými, ale neprůsvitnými dveřmi, za větši skupinkou spolužaček, sedící na velké černé sedačce. V dobré náladě a v rytmu jsem udělala taneční představení, kdy jsem zatancovala základní prvky swingu a pak došlo i na striptýz (sundala jsem si a nasadila si kšandy od svých montérek). Holky se smály a bůh ví proč mě hladily po tváří a ptaly se, kde beru tolik energie. "Rumík", vyřkla jsem a vrhla se do neunávného tančícího davu za mou oblíbenou písničkou.

3. Zmizela mi má drahá spolužačka Panča, prý že do teska, tak na ni čekám.

4. Dívčí záchody, ostré zářivkové světlo, černé kachličky a já se osvěžuju ledovou vodou. Namátkou se skamarádím asi s deseti slečnama, které potkávám na školních chodbách, všechny se smějeme, nebo se možná smějí mně, protože nemůžu mluvit a mám vykřičené hlasivky. Podáváme si ruce a mluvíme. O čem, to už nemám ponětí.

5. Panča se vrátila a jdeme kolem 1 spát na privát k naši spolužačce, ne moc známé. A teď to začne. Vlezly jsme si na gauč její spolubydlící, se kterou jsme to měly domluvené a usnuly zakuklené ve spacácích. Po deseti minutách se do pokoje nahrnulo tak 5 lidí, pouštěli si nahlas hudbu, křičeli, kouřili cigarety po kilech, pařili a pořád se s námi chtěli bavit.

"Ty máš nějaký nový spacák, vypadá fakt moderně, jako spacák do gučiho". "Nene, ten je starší než já", odpovím. "Fakt? Vůbec nevypadá, vypadá, že jsi ho koupila přede dvěma hodinama, je krásně modrej, miluju tuhle barvu, přesně tento odstín."
"Ty jo, tys uvařil veganské jídlo, hmmm, miluju veganské jídla, ježiši ano, to je boží"
"Holky dáte si taky?"
S Pančou jsme se sebe vrhly pohled typu - ty jejich žblepty bych nesnědla ani za nic, slušně poděkovaly, odmítly a i přes veškerý ruch usnuly. Nemohly jsme si vyskakovat, přece jen jsme byly hosty a byly jsme rády, že nemusíme spát na vlakáči.


O hodinu později mě probudí mnohem mohutnější ryk, jako od divokého prasete. V pokoji nabylo o 5 až 7 lidí více. Bývalí umprumáci. Všude smrděla tráva, cigarety a vonné tyčinky. Polil mě studený pot při zaregistrování jedné slečny, která v omámení ráda rozbíjí věci a shazuje lidi z kamakoliv a padá na všechny a na všechno. Už jednou jsem to od ní na večůrku schytala na kotník. Však to znáte, opilí lídé váží 4x víc než za střízliva. Představila jsem si ty nejhorší scénáře, slečna, která momentálně balancovala na stole spadne přímo na můj milovaný drahy notebook do školy a rozbije ho. Slečna, nebo jakýkoliv jiný ogar v místnosti se nasere a něco nám udělá (to už se ale projevila moje slabá stránka a to zvleličování). Uklidnila jsem se a polospala.

"Hej, znáte toho kouzelníka, jak umí strhávat ubrus ze stolu?" než jsem si stačila představit, jak bere ubrus ze stolu a všechny skleničky padají a rozbíjí se o zem, všude střepy a krev, ogara chytl Pančin spacák za konec a divoce spacákem se spící Pančou škubl. Celá vyjukaná se probudila na druhé straně místnosti. Ani se mi nerozlepily oči od sebe, přistála jsem vedle ní.
"Nespěte, pojďte kalit!" hýkala slečna a v růžovofialovém leopardím úboru se kymácela na židli, na druhé židli jeden ogara dělal svíčku, nebo z nějakého záhadného důvodu byl celý naopak, a my se s Pančou držely spacáku zuby nehty. Podívaly se na sebe, sebraly si saky paky a pro jistotu si ustlaly na studené podlaze sousedního pokoje. Hluk sem doléhal, ale byly jsme s potencionálním bezpečí a můj notebook taky. Sice se netopilo, protože domácí údajně už měsíc není k dohledání a nezapla jim topení, takže tam všichni mrzli, teda jen my dvě, protože jsem nebyly na káry. V oné místnosti spal ještě jeden pár, v posteli, naštěstí, nebo na neštěstí ogara slušně chrápal. Byly 3 hodiny ráno a já nemohla zabrat. Podlaha byla tvrdá, studená a já si říkala, že příště jdu radši na vlakáč. Do téhle společnosti očividně nepatřím. Ve tmě jsem zaregistrovala ponožky na žaluziích, na topení byliny, No, jen tak nějaké byliny zrovna ne, ale vůně to byla oproti cigaretám docela příjemnější. Po zemi se válelo oblečení a ořechy. Vzpomněla jsem si na svůj relativně uklizený pokoj, teplou sprchu a čistotného a pořádkumilovného přítele. Napsala jsem mu, že kdybych dnešní noc nepřežila, tak že ho miluju. Pak jsem usnula a probudil mě budík. V 5 ráno. Jeden z páru se po telefonu natáhl a vypl ho. Teda asi ne. Po 10 minutách se ozval znovu. Zase ho vypli. Hm, tak ne. Protivný tón mě zase vzbudil. Takhle to pokračovalo až do rána, každých 10 - 20 minut zvonil budík. Nepochopila jsem, proč to proboha nevypnou, třeštila mě hlava.

O půl 8 mě probudil můj vlastní budík. Přežila jsem, teď už přežiju všechno. Na koleni jsem objevila obrovskou modřinu, nemohla otočit hlavou a píchalo mě v levé lopatce. Matně jsem si vzpomněla na docela velkou ránu loktem od neznámé tancující bytosti. Snažila jsem se probudit i Panču, a po šťastlivém shledání, že je i Panča na živu, jsme se sbalily a vypadly.

Vono studovat umění je občas těžké. Hrozí modřiny, natáhlý krk z tancování a emočního kroužení hlavou a podchlazení. Dobře si to rozmyslete.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

*..KLikni prosím..*

!_**_ClicK_**_!

Komentáře

1 Karma Karma | Web | 23. října 2015 v 17:35 | Reagovat

Hele fakt nechci být za trapnou šťouru, ale možná by neuškodilo dělat v tom článku odstavce, o dost líp se to pak čte ;) Jinak školní párty jsou nejlepší, jsou na to hezké vzpomínky. Většinou. :D

2 Nikol Grooving Nikol Grooving | 23. října 2015 v 17:37 | Reagovat

[1]: To není moje chyba, ale chyba blogu, pořád ten editor nechtěl zaznamenávat odstavce, i když tam byly, úplně je vypustil, parchant :-D  Už to konečně jede!

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 23. října 2015 v 18:08 | Reagovat

Pefektně napsaný článek :-)

4 Thalia Thalia | Web | 23. října 2015 v 20:08 | Reagovat

Tyhle akce znám, i když popravdě se z našich školních večírků vypařím ještě před půlnocí, pak to tam začíná vypadat poněkud... chaoticky, zvířecky a kam se hrabe banda domorodců.. nejsem typ na tyhle akce, a ačkoliv jsem duší umělec, zvládám to i bez cigaret, alkoholu, trávy a kdo ví čeho :)

5 anchovickal anchovickal | E-mail | Web | 24. října 2015 v 23:20 | Reagovat

Super napsané, vtipné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama