Co vše mě naučila umělecká škola

23. května 2016 v 20:39 | Nikol Grooving |  ←Úvahy→
Však tam celý den jen kreslíte, to je na pohodu škola, že?

Máš ty vůbec nějaké uplatnění? Kreslením se neuživíš.

Vy se tam i normálně učíte?

A češtinu tam taky máte?
Kolikrát si říkám, kde lidi vzali takové předsudky. Možná je to tím, že nechápou dnešní moderní umění a myslí si, že my děláme to samé. Jen pár flekanců a čmáranců a hotovo, navíc přece takových lidí je dost a kdo jsi, že by si od tebe něco někdy koupil. Již zmíněné otázky se opakují i přes to, když vysvětlím, že nestuduji kresbu ani malbu, ale multimédia, a i kdybych studovala kresbu a malbu, je to řemeslo jakékoliv jiné, které se dá využít ve spoustě odvětví. Jako restaurátor, illustrátor knih, grafický designér, návrhář různých kostýmů a postav - do her, animovaných filmů. A když už jsme u toho, pokud se přiučí, animace je takový možnost, kde se realizovat. Samozřejmě to je vždy o tom, jak je člověk šikovný, jako všude jinde. Tak, můžeme pokračovat.



Spousta mých spolužáků ze základky je dnes na gymplu. Hromada dalších kamarádů na gymnáziu studuje. Když mi říkají, co vše se naučili, do podrobna znají biologii, chemii, matematiku, ví přesně, jak se rozmnožují slimáci či zpaměti napíší vzoreček všeho, na co si vzpomenete. A já jen koukám a přemýšlím, proč jsem taky nešla na gympl a neznám všechny tyhle super chytré věci, když bych měla na to se je naučit.

Ale pak jsem se zarazila. Zapomněla jsem na to, co mi umprumka dala. Dala mi totiž něco pro mě mnohem důležitějšího.

Naučila jsem se myslet.
Jednou za půl roku nás týrají pololetními oborovými prácemi zvanými klauzury. Na tomto úkolu pracujeme měsíc a výsledná známka je něco jako závěrečný test z matiky. Dostaneme zadání a my máme vymyslet všechno ostatní. Vymýšlíme a vymýšlíme, lámeme si palicemi nad funkčností, estetikou, designem, grafikou, hlubším význámem, nad tím, aby to mělo spojitost a nebyly to jen tak halabala čmáranice. Pro představu, každý půll rok náš obor dělá něco jiného. Fotografie, kresba, animace, grafika, film, jednorázový obal, obal na čokoládu a tak dále, a tak dále. Jelikož za námi učitele občas zajdou na konzultace, zepsou naše nápady a posunou je dál, učíme se sami pracovat a tvořit, vytvořit vlastní projekt. Namáháme a cvičíme svůj mozek, aby nám rychleji naskakovaly inovace, souvislosti a nové nápady.

Cvičím své oko.
Nejen, co se týče grafického designu. Ono to je občas problém, jelikož trpím většinu času, se mrknu na nějaký plakát, logo, pozvánku, obal.. Vidím všechny špatné rozpaly, špatné kompozice, přeplácaný design a katastrofální typografii. Takových chyb si obyčejní smrtelníci nevšimnou, přestože jich je kolem více a více. Véňa má přese malování a tu grafiku udělá za pivko.

Vnímám věci jinak.
V dějinách výtvarné kultury se postupně prokousáváme historií umění, postupně chápu, jaký to mělo dopad na dějiny a jaký dopad měly dějiny na umění. Tím jsem se naučila vnímat souvislosti i v běžném životě, naučilo mě to předpovídat chování a trochu víc mi to pomohlo prokouknout lidi. Cítím, jak budou lidi reagovat. I když se to nezdá, procvičím si tím filosofováním a přemýšlením logiku a cvičím logické myšlení. Naučila jsem si všímat drobností, drobných a krásných maličkostí a naučila jsem se z nich těšit.

Vnímám běžnou krásnu života.
Když mám náladu, stačí mi úplná maličkost k tomu, abych byla šťastnější. Třeba jen, že je krásný den, pokročila jsem v práci ve škole, mám krásný vztah v přítelem nebo jsem dostala dobrou známku, či se mi povedla fotka. Ráda se kochám štěstím a potěšením jiných lidí. Starší paní, která pyšně vede svého psa, hladí ho a usmívá se na něj, jako by ji rozuměl. Pár starších lidí, vedoucích se za ruku s měřující k rozkvetlé třešni na prvního máje. Nevěsta se ženichem, kteří se na sebe zamilované dívají stejně jako na začátcích, při jejich prvním tanci na svatbě. Řidič autobusu, který počká na dobíhající starší paní. Pán, který se jen tak usmívá na lidi a rozdává jim radost. Samozřejmě tu jsou dny, kdy jsem naštvaná a všechno mě vytáčí. Ale je jich čím dál méně. Aspoň se o to snažím.

Mám jistotu i bez VŠ.
Na pozice mého zaměření i s dobrým platem nepotřebují VŠ, zaměstnavatelům stačí maturita a skvělé portfolio. Takže kdyby se náhodou nedejbože něco stalo, a nemohla bych pokračovat ve studiu, šanci na dobrou pracovní pozici mám.

Užiju si kopec srandy.
A to vážně. Spousta umělců má mnoho zajímavých životů, příhod, nad kterými se i člověk zasměje. Svými kreativními mozky se nám lépe vymýšlejí vtipy a i s románskou architekturou se dá udělat spousta srandy. Když nás k tomu učí učitelé se smyslem pro humor, nabírají hodiny ve školy úplně jiné grády.

Na světě nejsou potřební jen lékaři a právnici. Kolikrát si říkám, že by mi ani nevadilo jít na učňák a naučit se poctivé řemeslo. Jsou potřeba lékaři, právnici, úředníci, obchodníci, podnikatelé, zdravotníci, ekonomové, ale taky umělecky založení lidé, kteří všem těmto lidem zpříjemňují a zjednodušují práci hezkými a funkčními!!! věcmi.

Teď mi došly další nápady. Aby to bylo fér, mohla bych na závěr uvést pár negativů. Jak jsem již výše zmiňovala, jde o to, že grafické prasárny silně vnímám a občas mě i rozčílí, proč lidi šetří na takových místech, přitom skvělý design a obal můžou pomoci prodeji zboží. Ale což. Dále pak to, že tvrdnu ve škole od 8 do 4, když se dopoledne učíme teoretickým věcem (jako je i matematika, jazyky, ekonomika, technologie atd.) a odpoledne si lámeme palicí nad oborovými věcmi. Ze školy jsem následně tak kreativně vycuclá, že jen přijdu domů, usnu, a spím. Nemám náladu na nějakou volnou tvorbu, a když už tak jen vyjímečně. Dále pak moc nestíhám být v kontaktu s přáteli z rodného města, vlastně se vídám jen se spolužáky a panem S. Nestíhám spoustu akcí, na které bych chtěla jít a nemám čas. Mrzí mě to, ale říkám si, že na výšce si vše vynahradím.

Tak, trochu jsem ulevila svému srdíčku a kdyby mě něco dalšího napadlo, ještě to sem připíši. Přeji Vám krásný večer a studujte hlavně to, co vás baví! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kde žiješ?

v minulosti 27.3% (15)
v přítomnosti 45.5% (25)
v budoucnosti 27.3% (15)

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 23. května 2016 v 21:14 | Reagovat

Já váhala mezi gymplem a zdravkou, ale nakonec jsem se rozhodla pro gympl, který nabízel rozšířenou výuku jazyků... A jsem tam celkem spokojená, i když mi vadí, že už si právě v dřívějších ročnících nemůžu více specializovat na to, co mě baví.
Jinak Dějiny umění mi připadají celkem zajímavé, aspoň co mi vykládala kamarádka z umělecké :)

2 Thalia Thalia | 23. května 2016 v 21:35 | Reagovat

Jenom kreslíme, češtinu nemáme a vlastně se neuživíme, proto studujeme umělecký obory :D Miluju svůj obor a jsem ráda, že jsem se nenechala zviklat a nešla na gympl :)

3 Emma Emma | E-mail | Web | 23. května 2016 v 21:50 | Reagovat

Byla jsem jediná kdo si podal přihlášku na uměleckou školu. Všichni si mě za to dobírají, ani rodiče mi moc nevěří že si najdu nějakou práci tohoto oboru. Docela jsem váhala zda jsem udělala dobře. Ale tvů článek mě přesvědčil že jsem žádnou  chybu neudělala.

4 lennyspis lennyspis | Web | 24. května 2016 v 6:09 | Reagovat

Pěkný no :D ne, vážně jsem se něco dozvěděla :) akorát některé důvody,  které uvádíš (Vnímám běžnou krásu života) nejsou o škole, ale o správném přístupu k životu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama